2015 Už není cesty zpět

Na konci roku 2014 jsem prošel mononukleózou, o které jsem neměl ani potuchy. Díky tomu, že se stravuji velice dobře a kvalitně, se naštěstí neobjevili žádné známky toho, že bych měl játra v nepořádku, takže jsem měl docela štěstí. Protože tělu jsem jinak dával slušně zabrat. To, že jsem prošel touto nemocí jsem zjistil, když […]

Na konci roku 2014 jsem prošel mononukleózou, o které jsem neměl ani potuchy. Díky tomu, že se stravuji velice dobře a kvalitně, se naštěstí neobjevili žádné známky toho, že bych měl játra v nepořádku, takže jsem měl docela štěstí. Protože tělu jsem jinak dával slušně zabrat. To, že jsem prošel touto nemocí jsem zjistil, když jsem měl neustále rýmu a moje výkonnost šla dolů. Tak jsem si nechal vzít krev. Nejen že doktoři zjistili, že jsem jednu nemoc prodělal, ale že mám další – zlatý stafilokok. Takže moje zápasení šlo ke dnu na půl roku. Protože jsem se kvalifikoval na mistrovství Evropy v HTH fightingu, které se konalo v České republice, měl jsem na léčbu 3 měsíce. A protože příprava na mistrovství Evropy znamená dát co nejvíce zápasů a nezranit se, bylo to o rozhodnutí jak dál. Dnes vím, že nejlepší rozhodnutí je se na to vykašlat a počkat si na příští rok. Ale to jsem pochopil až, když bylo pozdě. Zápasy, které jsem měl mít jako přípravu, mě demotivovali. Byl jsem tak unavený, že mě zbili soupeři, který bych normálně rozbil během první minuty. Mistrovství Evropy pro mě bylo, jak když jde býk na porážku. Prostě to postrádalo smysl. Vyhublý, unavený a demotivovaný jsem si odnesl 2 KO. Tento rok byl pro mě spíše duševní transformací, než pýchou, kterou jsem znal před tím. No nic, načerpám síly a půjdu dál.

Zeptejte se na cokoliv

Zprávu se nepodařilo odeslat, zkontrolujte povinná pole.